2018–2015

FRESH LETTERS

2018

70×90×20 cm

14 kg

porcelán, křemičitý písek, frita

foto: tomáš brabec

Je to jako psát dopisy někomu koho neznám, je to moje existence, to co je zaplňující a naplňující. Povzbudivá, ale ne rozhodující je možná existence někoho dalšího, komu se moje existence taky bude zdát nezbytná – absolutně nepostradatelná a nekonečná plocha otevřená projekci, bude se nám to líbit…

UNSTABILE ASSOCIATIONS

2018

70×30×50 cm

38 kg

burelová hlína, křemičitý písek, sklovina

foto: tomáš brabec

Vizuální pamět stejně jako vzpomínky spojené s vůní nebo habtickou zkušeností mohou vyvolat pocity, které asocijujeme s prvotním zážitkem, v případě, že se setkáme s něčím podobným. Myslím, že tenhle proces je především spojený s kreativní pamětí. Způsob, kterým si chceme věci pamatovat a především je prezentovat, optika zkrze kterou chceme být viděni a vnímáni nyní v tuto chvíli, imaginativní vysněný obraz nás samých v blízké i vzdálené budoucnosti. Mezi těmito obrazy neexistují ostré hranice, naopak jsou v přímém kontaktu a navzájem se ovlivňují, jedno by neexistovalo bez druhého. Myslím, že tahle teorie, tenhle pocit viskozity je aplikovatelný i na osobní a kolektivní paměť. Znovu a ne nepodobně, neexistují hranice, jen absence jasné terminologie, která se objevuje především v místech s komplikovanou historií, jediné co je možné tušit jsou fragmenty vzpomínek na budoucnost, na tu moji, tvoji na tu naší.

OBJECTIVE POINT OF VIEW

2018

50×70×70 cm

46 kg

šamotová hlína, diturvit, křemičitý písek, sklovina

foto: tomáš brabec

SOULLAKE CITY

2018

70×50×50 cm

47 kg

šamotová hlína, křemičitý písek, sklovina, mangan, kobalt

foto: tomáš brabec

EVERYDAY ARCHEOLOGY

2018

125×270×30 cm

59 kg

porcelán litý do forem

foto: tomáš brabec

Nejdříve musíme sjednotit materiál, jazyk a druh kódování o kterých a kterými budeme komunikovat, potom ohraničíme plochu výchozí plochy a potom hranice pohybu, dále vzájemnou vztahovost, pozice, role a jejich význam, musíme se shodnout na kreditech vzájemné zavázanosti, vyčíslit jejich hodnoty, odečíst nižší číslo od vyššího a přebytek na jedné straně k něčemu přirovnat, definovat hodnotu pomocí další předdefinované hodnoty o které se stále a naprosto zbytečně komunikuje, potom si musíme ujasnit co hledáme, paralely a podobnosti, nebo spíš diverzitu, toužíme po výsledku, nebo chceme pojmenovat možnosti, hledáme harmonii, nebo se spíš chceme procházet po škále možného, nebo snad vyjmenovat kompletní abecedu nemožného, tentokrát začneme odzadu a to nás pobaví…a pak si sedneme ke stolu a já budu krájet cibuli…

SUGAR HONEY DARLING

2017

70×30×50 cm

60 kg

pórovina, křemičitý písek, sklovina

foto: tomáš brabec

6% HUMIDITY, 32 TONS

2017

70×30×50 cm

20 kg

karbid křemíku, glazura, barvítko

foto: tomáš brabec

DIE GESCHWOLENE SCHÖNHEIT

2017

50×50×60 cm

31 kg

porcelán, glazura, křemičitý písek

foto: tomáš brabec

…jak na tebe působí Afrika, ptali se mě místní pořád dokola. Tenhle nátlak na moje abstraktní vnímání spojený s nutností verbalizovat začal generovat paralelní vesmír, který vznikal čistě z potřeby uspokojení poptávky a nakonec snad přiměl moje nebohé receptory k aktu vstřebání očekávaných klišé.

Ztracený ráj, ano, ztracený ráj to je!

Divoká krajina, kde se náhodně objevují lidské pokusy o převzetí vlády, nebo stopy po nich. Právě ta časová nejistota je nejsilnější, v mnoha případech není jasné, jestli se jedná o začátek, nebo konec příběhu. Ovocné sady, stromy v pečlivě vyměřených rozestupech, znovu zarostlé okolní vegetací. Černí ve slamech, tísnící se na nekonečných plochách, namačkaní jeden na druhého v zemi, kderá je převážně neobydlená, zoufalý nádor organické architektury postavený ze zbytků stavebního materiálu města na kterém vybujel. Představitel zlobílé rasy v překotném úprku před civilizací do místa, které po ní prahne. Typ krajiny, který známe, jen v jiném měřítku, v hodně jiném měřítku a sluneční paprsky procházející skrz listy těch opuštěných, nikdy nenalezených sadů vypadají jako ze středověkých dřevorytin…

LEDEN 2748

2017

10×30×15 cm

5 kg

karbid křemíku, porcelán, glazura, křemičitý písek

foto: tomáš brabec

NEXT EX

2017

30×80×50 cm

34 kg

karbid křemíku, glazura, křemičitý písek

foto: tomáš brabec

THE WHOLE HEAVEN

2017

60×20×40 cm

16 kg

karbid křemíku, porcelán, glazura, barvítko

foto: tomáš brabec

COFFEE LEAVES

2017

120×30×50 cm

21 kg

porcelán, sklovina, křemičitý písek

foto: tomáš brabec

V – 21812911

2016

á 40×40×40 cm

diturvit litý do sádrové formy

foto: tomáš brabec

NC 000003

2016

75×40×40 cm

diturvit litý do formy

foto: UPM, gabriel urbánek

NC 000003

…schopnost vidět ztracený ráj za každým příběhem vychází pravděpodobně z mého prvního domova, z posledního paneláku na rychlo postaveného sídliště pro zaměstnance jaderné elektrárny. Domy byly dostavené ale chyběla infrastruktura, zato přebýval stavební materiál, který stavitelé budoucnosti nestihli uklidit. Betonové prefabrikáty s trčícími armaturami připomínajícími nejmenší měřítko kolosálního systému neudržitelnosti se náhodně povalovaly po polích okolo panelodomu v tomhle prázdném prostoru bez historie…

THE LOST WIND

2015

150×120×80 cm

palety, sádrové formy, stolařské svorky

THE LOST WIND

TWENTYSIX SUN RAYS

2015

150 x 150 x 90 cm

palety, sádrové formy, stolařské svorky

TWENTYSIX SUN RAYS

…začala sem skládat bloky nalezené sádry do kompozic, začala jsem na ose x a y a vylévala vnitřní náhodné prostory porcelánem, dál sem skládala a přeskládávala, koncipovala a komponovala a od horizontál jsem obsáhla vesmírné osy pš a bž a pořád lámala a řezala a zase vrstvila až nebohé tvary zůstaly viset už jen na zřídka se objevujících vertikálách, fragmentech linií spirituálního nevědomí…

VG 12565 IV

2015

30×50×30 cm

diturvit litý do formy

foto: tomáš brabec

VG 12565 III

2015

30×50×30 cm

diturvit litý do formy

foto: tomáš brabec

VG 12565 II

2015

70×50×50 cm

diturvit litý do formy

foto: tomáš brabec

…první věc, která na mě po příjezdu do Gmundenu sáhla, byl výhled z okna mého pokoje číslo 33. Budova hotelu stála na pomezí krásného průzračného jezera a řeky, hnedka nad vodopádem, tahle scenérie byla celkem vkusně vsazena do rámu hor alpského výběžku a bylo možné si ji vychutnávat mimojiné i cestou k hotelu přes středověké městečko. Odhrnula sem závěsy v pokoji a chtěla se nadechnout bezčasí, které mělo trvat další měsíc, hleděla sem do zdi vzálené asi metr a půl od mého okna, za zdí střecha a za tou střechou se mi vysmívala špičička věže gotického svatostánku, ještě o kousek sprostší byl vrcholek hory za ní, vynořující se občasně z mlhy. Hned mi bylo jasný, že tohle všechno, a hlavně ta urbanistická poťouchlost, je nemilosrdná rekonstrukce dispozice mého podvědomí…