VÝSTAVY

ROZTOKY U PRAHY 2018

foto: tomáš brabec

Nejdříve musíme sjednotit materiál, jazyk a druh kódování o kterých a kterými budeme komunikovat, potom ohraničíme plochu výchozí plochy a potom hranice pohybu, dále vzájemnou vztahovost, pozice, role a jejich význam, musíme se shodnout na kreditech vzájemné zavázanosti, vyčíslit jejich hodnoty, odečíst nižší číslo od vyššího a přebytek na jedné straně k něčemu přirovnat, definovat hodnotu pomocí další předdefinované hodnoty o které se stále a naprosto zbytečně komunikuje, potom si musíme ujasnit co hledáme, paralely a podobnosti, nebo spíš diverzitu, toužíme po výsledku, nebo chceme pojmenovat možnosti, hledáme harmonii, nebo se spíš chceme procházet po škále možného, nebo snad vyjmenovat kompletní abecedu nemožného, tentokrát začneme odzadu a to nás pobaví…a pak si sedneme ke stolu a já budu krájet cibuli…

RÖMHILD 2018

NEUMÜNSTER 2018

BECHYNĚ 2016

foto: tomáš brabec

…existuje pár dotěrných pojmů které neustále slídí okolo mých výtvorů

rozpustile skotačí laškují jsou roztržitá nezřízená náhodně nerozmístěná neopsatelná nepopsatelná a neuchopitelná časově v bezčasí a prostorově intuitivní šmejdí rejdí dotírají a doráží na veškerý řád rytmus i systém a pořád se to opakuje opakuje opakuje a opakuje…

GMUNDEN 2015

GMUNDEN 2015

Benefity sympozia bývají definovány dvěma silnými, ale zároveň jen těžko slučitelnými tendencemi. Na jedné straně je to zaměření se na ničím nerušenou intenzivní práci v kvalitně vybaveném prostoru. Na straně druhé potom sdílení. Sdílení vlastně všeho, času, prostoru, jídla, kontaktů a myšlenek. Tyto dva směry jsou pro mě neslučitelné, tedy směr ven, zastavení se a tvůrčí proces zpracovávající a vyplavující všechny důležitosti, které se usadily v dostupných částech mozku. A směr dovnitř, tedy přijímání nových principů, akceptování svěžích linií vedoucích někam daleko do neznámých mentálních krajin.

Zvolíte-li první variantu, tedy práci, je docela dobře možné, že se dostanete velmi daleko na území osobního prostoru a s trochou štěstí snad i překročíte své vlastní hranice. A hlavně si domů odvezete čas přetransformovaný do hmoty, která vám bude připomínat, co se událo. Zvolíte-li druhou variantu a vydáte se na dobrodružnou cestu do mentálních prostorů vašich kolegů, můžete očekávat dvě základní schémata. V lepším případě si uděláte krásný výlet do rozličných krajin vnímání, možných způsobu analýzy a nemusíte se snažit překročit sami sebe, můžete prostě docela elegantně odejít někam jinam. Výsledek této exkurze, nebude bohužel hmatatelný hned, bude prosakovat pomalu a tiše a možná to ani nespozorujete. V tom horším případě se nestane vůbec nic a odjedete ve stejném blaženém nevědomí v jakém jste přijeli. Nakonec bych řekla, že tyto celkem banální kriteria rozdělily účastníky na zvědavce a hledače ve skupině první a strážce vlastního teritoria ve skupině druhé. Kombinace je samozřejmě možná, pokud tedy možná je.