VÝSTAVY

ART COLLECTION, MIDDENBURG, HOLANDSKO 2022

THE CELEBRATION OF INSIGNIFICANCE, PRAHA, 2021

CERAMIQUE MON AMOUR, AUBAGNE, FRANCIE 2021

BEIJING GUOZHONG CERAMIC ART MUSEUM, PEKING, ČÍNA 2020

VAN DER LINDEN/PELECHOVÁ, PRAHA 2020

THE INNER COLOR, MONTELUPO, ITÁLIE 2019

V případě že se mi podaří precizně a jasně formulovat subjekty obestupující objekt který chci presentovat, nevyslovené zůstane předmětem imaginace. Bude se odkazovat k vizuálnímu slovníku pozorovatele a bude jím tvořeno. To „nezobrazené“ bude tvořeno aktivní energií, směřující ven, na rozdíl od klasického směru vnímání, tedy dovnitř.

Vyslovené zde funguje pouze jako hranice nevysloveného. Nesetkáme se díky vizuální podobnosti našich představ, ale přiblížíme se díky podobnosti procesů a mechanismů představy evokující…

ROZTOKY U PRAHY 2018

foto: tomáš brabec

Nejdříve musíme sjednotit materiál, jazyk a druh kódování o kterých a kterými budeme komunikovat, potom ohraničíme plochu výchozí plochy a potom hranice pohybu, dále vzájemnou vztahovost, pozice, role a jejich význam, musíme se shodnout na kreditech vzájemné zavázanosti, vyčíslit jejich hodnoty, odečíst nižší číslo od vyššího a přebytek na jedné straně k něčemu přirovnat, definovat hodnotu pomocí další předdefinované hodnoty o které se stále a naprosto zbytečně komunikuje, potom si musíme ujasnit co hledáme, paralely a podobnosti, nebo spíš diverzitu, toužíme po výsledku, nebo chceme pojmenovat možnosti, hledáme harmonii, nebo se spíš chceme procházet po škále možného, nebo snad vyjmenovat kompletní abecedu nemožného, tentokrát začneme odzadu a to nás pobaví…a pak si sedneme ke stolu a já budu krájet cibuli…

RÖMHILD 2018

NEUMÜNSTER 2018

BECHYNĚ 2016

foto: tomáš brabec

…existuje pár dotěrných pojmů které neustále slídí okolo mých výtvorů

rozpustile skotačí laškují jsou roztržitá nezřízená náhodně nerozmístěná neopsatelná nepopsatelná a neuchopitelná časově v bezčasí a prostorově intuitivní šmejdí rejdí dotírají a doráží na veškerý řád rytmus i systém a pořád se to opakuje opakuje opakuje a opakuje…

GMUNDEN 2015

Benefity sympozia bývají definovány dvěma silnými, ale zároveň jen těžko slučitelnými tendencemi. Na jedné straně je to zaměření se na ničím nerušenou intenzivní práci v kvalitně vybaveném prostoru. Na straně druhé potom sdílení. Sdílení vlastně všeho, času, prostoru, jídla, kontaktů a myšlenek. Tyto dva směry jsou pro mě neslučitelné, tedy směr ven, zastavení se a tvůrčí proces zpracovávající a vyplavující všechny důležitosti, které se usadily v dostupných částech mozku. A směr dovnitř, tedy přijímání nových principů, akceptování svěžích linií vedoucích někam daleko do neznámých mentálních krajin.

Zvolíte-li první variantu, tedy práci, je docela dobře možné, že se dostanete velmi daleko na území osobního prostoru a s trochou štěstí snad i překročíte své vlastní hranice. A hlavně si domů odvezete čas přetransformovaný do hmoty, která vám bude připomínat, co se událo. Zvolíte-li druhou variantu a vydáte se na dobrodružnou cestu do mentálních prostorů vašich kolegů, můžete očekávat dvě základní schémata. V lepším případě si uděláte krásný výlet do rozličných krajin vnímání, možných způsobu analýzy a nemusíte se snažit překročit sami sebe, můžete prostě docela elegantně odejít někam jinam. Výsledek této exkurze, nebude bohužel hmatatelný hned, bude prosakovat pomalu a tiše a možná to ani nespozorujete. V tom horším případě se nestane vůbec nic a odjedete ve stejném blaženém nevědomí v jakém jste přijeli. Nakonec bych řekla, že tyto celkem banální kriteria rozdělily účastníky na zvědavce a hledače ve skupině první a strážce vlastního teritoria ve skupině druhé. Kombinace je samozřejmě možná, pokud tedy možná je.