eva pelechováNA CESTĚ ZPÁTKY
2011
porcelánové artefakty, porcelánové desky, naglazurová dekorace
INSTALACE
Tato “muzejní” instalace pracuje s keramikou jako s médiem, které je používáno pro rekonstrukci historických událostí. Na základě dochovaných segmentů z určitého období vytváříme příběhy, které se hodí do logického konstruktu toku událostí. Tento projekt dále zkoumá hranice naší vlastní osobní paměti a naši schopnost kreativní a selektivní paměti uchovávat a tvořit příběhy, s kterými jsme ochotni se prezentovat, tak aby obrázek o nás samých odpovídal našemu přání nebo potřebě. Za pomoci fotografií z rodinného archivu a jejich kombinací s kresbami romantizujících krajin tak vytvářím poetické scenérie vysněných míst a příběhů mého dětství. Romantizující krajiny jsem vybrala proto, že všechny jejich scenérie jsou smyšlené, části reálné krajiny zachycené v plenéru byly v ateliéru poskládány do kompozice odpovídající estetickým požadavkům doby. Já ve fabulaci pokračuji a vkládám reálné osoby do neexistujícího prostředí vyhovujícího mým potřebám. Fotokoláže jsou použity pro dva okruhy předmětů. Prvním jsou tenké porcelánové desky, které dohromady tvoří jedenáct zastavení. Druhý okruh předmětů je ohraničen stěnami vitríny „uměleckoprůmyslového“ muzea, najdete mezi nimi keramické artefakty, skleněná těžítka, kovový šperk i dřevěnou hračku. Předměty jsou užitné, ale většinu z nich známe z domácností našich babiček jako předměty okrasné nebo objevující se pouze při svátečních příležitostech. Stejně tak i fotografie použité pro tento okruh předmětů jsou zinscenované momenty štěstí, malá zastavení v toku běžných událostí. Všechny fotky, které jsem vybrala, jsou tradiční rodinné výjevy, které má ve svém albu snad každý, rodiče a dítě, prarodiče a dítě, výlet, u vody… Bylo by asi velmi složité snažit se na tomto pozadí přečíst pouze můj příběh a neprojektovat do něj ten váš.
